Masaryk a železnice

(jk) Letošní oslavy 160. výročí narození T. G. Masaryka byly zahájeny vypravením zvláštního vlaku s prezidentovým salonním vozem. V sobotu 6. března vyrazila z pražského Hlavního nádraží do zasněžené krajiny slavnostně důstojná souprava s prezidentovým tmavomodrým salonním vozem a dalšími dobovými vozy. Jela přes stanici Stochov (původní název Lány), kde prezident vždy vystupoval a odkud odjížděl na koni nebo automobilem do Lán. Dále prezidentský vlak pokračoval přes Lužnou u Rakovníka do Žatce a zpět do Prahy.

• Masaryk a železnice Masaryk a železnice
• Masaryk a železnice Masaryk a železnice
• Masaryk a železnice Masaryk a železnice
• Masaryk a železnice Masaryk a železnice
• Masaryk a železnice Masaryk a železnice
• Masaryk a železnice Masaryk a železnice
•  

Masarykův salonní vůz
Železniční vůz se státním znakem na boku byl uveden do provozu 7. března 1930, v den Masarykových 80. narozenin. Uspořádání vnitřního interiéru je na špičkové úrovni tehdejší doby. Jedná se o skutečný unikát, a proto není běžně možné ho navštívit. Také každé fotografování vyvolává nelibost ochranky a dalšího doprovodu státníků, a to v každé době. A protože okamžiků, kdy se slavný vůz dává na cesty, není mnoho, je i příležitostí na pořízení vzácných fotografií jako šafránu. Naší redakci se přesto podařilo exluzivní fotografie lokomotivy Albatros, Masarykova salonního vozu i jeho interiéru získat. V den zahájení letošních oslav je pořídil a našemu časopisu věnoval známý pražský fotograf Dalibor Puchta.

Celý interiér osvětluje mohutný lustr s 86 žárovkami. Salonní prostor dělí vůz na část pánskou a na část dámskou. K pánské patří ložnice a toaleta pro prezidenta, tři oddíly pro lékaře, tajemníka a kuchaře s komorníkem. Dámskou část salonu tvoří ložnice prezidentovy manželky, toaleta, oddíl dámského doprovodu a prostor pro zavazadla.

Z historie vládních salonků
Na mnoha nádražích v Česku existují prostory, kam běžný cestující nemá šanci ani nahlédnout. Byly dříve vyhrazeny pro nejvzácnější hosty, monarchy, prezidenty a později komunistické potentáty – jsou to tzv. hofsalony neboli dvorní, prezidentské či později vládní čekárny.

Takzvané vládní salony mají v nádražní architektuře letitou tradici. Jsou v podstatě stejně staré jako železnice sama. Ta totiž od svých počátků kalkulovala i s honosnější klientelou a jejímu pohodlí určila právě salonní čekárny. Podobná zařízení existují samozřejmě dodnes, byť jejich interiéry prošly pochopitelně zásadními proměnami. Jako první tohoto typu vyzdobil již v roce 1845 architekt Anton Jüngling prostory na prvním pražském, dnes Masarykově nádraží, které bylo postaveno v letech 1844–1845 a o dvacet let později, v letech 1873–1874, přestavěno.

V poněkud méně luxusním provedení byla v roce 1862 uvedena do provozu salonní čekárna na tehdejším Smíchovském nádraží a stranou nezůstalo ani nádraží Rakouské severozápadní dráhy na Těšnově, jehož projekt, včetně salonní čekárny, byl dílem významného architekta Karla Schlimpa.

Koncem šedesátých let 19. století vyprojektovali architekti Antonín Barvitius a Ignác Ullmann v Praze nádraží v pseudorenesančním slohu pro Dráhu císaře Františka Josefa – Nádraží císaře Františka Josefa (pozdější Wilsonovo, dnes Hlavní nádraží), jež bylo poprvé uvedeno do provozu 14. prosince 1871. S jeho původním novohistorickým pojetím korespondovala i podoba tehdejší salonní čekárny. Po třech desetiletích vznikla potřeba nádraží rekonstruovat a byla vypsána soutěž na vytvoření jeho nové podoby, v níž zvítězil secesní návrh architekta Josefa Fanty. Ten byl realizován v letech 1901–1909. Nádražní budova byla zvětšena, byly vybudovány i podchody a kolejiště bylo zastřešeno dvěma ocelovými obloukovými konstrukcemi o rozpětí 33,3 m a výšce 18 m. Prostorám salonní čekárny vyhradil Josef Fanta jižní křídlo nádražní budovy, kde vznikl komplex reprezentativních místností s prostornou chodbou a nutným sociálním i hospodářským zázemím.Výzdobu v „jugendstylovém“ duchu zajistili sochaři Kaufman, Pikart a Šimonovský, obrazy vzešly z autorské dílny malíře Fröhlicha. Fantův honosný secesní salon uvítal v minulosti nejednu korunovanou hlavu, prezidenta či vojenského hodnostáře.

S rozvojem letecké dopravy odsunuli státníci železnici na „druhou kolej“. Nicméně půvab zašlých časů a nostalgické kouzlo, jimž odolá jen málokterý ze současníků, dávají tušit, že salonní čekárnu na pražském Hlavním nádraží čeká i do budoucna bohaté uplatnění přinejmenším v oblasti pořádání reprezentativních společenských nebo firemních akcí.

Oslavy a doprovodný program
K hlavním bodům programu oslav patřily pietní akt u hrobu T. G. Masaryka na lánském hřbitově, odhalení jezdecké sochy prezidenta Osvoboditele před Muzeem T. G. Masaryka v Lánech a vernisáž výstavy Šlechta ve službách Masarykovy republiky v prostorách Muzea T. G. Masaryka. K zajímavým atrakcím nepochybně patřily přehlídka hradní stráže, koncert hudby hradní stráže a hudby Policie ČR a bohatý kulturní program ve stanové hale před Muzeem T. G. Masaryka. Návštěvníci oslav v Lánech měli možnost zhlédnout v budově zrekonstruovaného barokního špýcharu také expozice připomínající osobnost prvního československého prezidenta, jeho rodinu a historické události s ním spojené. V prvním patře to byly dílčí expozice „T. G. Masaryk a jeho rodina“, „Masarykovy boje“ či „Prezident Masaryk a budování československého státu“, ve druhém patře pak mohli zájemci navštívit stálou výstavu „T. G.