(jk) Drtivou většinu softwarového pirátství představují případy nedovolené výroby a distribuce rozmnoženin (kopií) počítačových programů a případy jejich neoprávněného užívání. Z praktického hlediska lze jednotlivé případy rozlišit na „čisté nelegální užívání“ a na „nadužívání“. V prvním případě se jedná o situaci, kdy si uživatelé pořídí a následně užívají nelegální kopie počítačových programů. Ve druhém případě jde o legální uživatele využívající sice legálně získaný program, ale ve více instalacích či kopiích, než jim dovoluje licenční smlouva. Samostatnou kapitolu počítačové kriminality představují výrobci a šiřitelé nelegálních kopií.
V České republice byly donedávna tresty za zmíněné nelegální postupy koncovými uživateli velmi mírné a případy s menší finanční škodou se často před soud ani nedostaly. Pokud k tomu došlo, byl pachatel na základě trestního příkazu odsouzen „pouze“ k trestu odnětí svobody v délce několika měsíců s podmíněným odkladem. Ačkoli se takovéto kauzy dosud točily většinou kolem firem, dnes už ani domácí uživatel nemůže žít v bláhovém domnění, že pro něho zákony neplatí. Například loni v březnu odsoudil okresní soud v Mostě 19letého mladíka k trestu odnětí svobody na tři měsíce s pod-míněným odkladem na jeden rok za používání nelegálních kopií produktů od společností Microsoft, Adobe a Symantec. Viník musí navíc zaplatit vzniklou škodu ve výši 250 000 Kč a soud současně uložil trest propadnutí věci, to je osob-ního počítače s kompletním příslušenstvím.
V důsledku narůstající počítačové kriminality (kyberkriminality) jsou dnes postihy podstatně tvrdší. Varujícím příkladem může být policejní zátah v rámci akce „Premiéra“ proti pirátům z tzv. warez scény, na níž působí „relese groups“. Obvinění hackeři nabourali originální softwarový program, zničili jeho ochranu před kopírováním a umístili jej k volnému stažení na internet. Na základě jejich činnosti se kopie programu mohly dále šířit prostřednictvím peer-to-peer (P2P) sítí. V tomto konkrétním případě již první letmé odhady vyčíslily hodnotu zabaveného softwaru na desítky milionů korun. U dvou obviněných byl soudci podán návrh na vzetí do vazby, který jím byl okamžitě akce-ptován. Přibývá případů, kdy byly za neopráv-něné užívání počítačového programu uděleny už i tresty nepodmíněné.
Vyšetřovatelé oddělení informační kriminality Policie ČR provádějí namátkové kontroly nejenom v kancelářských a nebytových prostorách společností, ale na základě anonym-ního oznámení o důvodném podezření z nele-gálního užívání počítačového programu mohou dokonce u kohokoli vykonat i domovní prohlídku. V současné době navíc PČR registruje stovky trestních oznámení na porušování autorských práv podaných českou sekcí IFPI (Mezinárodní federace hudebního průmyslu), která spravuje autorská práva několika desítek hudebních vydavatelství.
A jak souvisí softwarová problematika s autorským právem?
Přestože ani novela autorského zákona č. 216/2006 Sb. (dále jen AutZ) ve výčtu druhů autorských děl výslovně počítačový program neuvádí, je tento v souladu s Bernskou úmluvou a evropskou Směrnicí Rady č. 91/250 EHS ze dne 17. 5. 1991, o právní ochraně počítačových pro-gramů, chráněn stejně jako dílo literární.
Z hlediska pojmových znaků autor-ského díla jsou počítačové programy rozděleny do dvou kategorií. Za prvé jde o počítačové programy splňující oba pojmové znaky generální klauzule pro definici autorského díla, tedy vzniklé jako výsledek jedinečné tvůrčí činnosti autora coby fyzické osoby a vyjádřené současně v jakékoli objektivně vnímatelné podobě - ty jsou v ČR chráněny podle § 2, odst. 1 AutZ. Za druhé jde o počítačové programy, které jsou sice původ-ní (jsou vlastním duševním výtvorem autora), nejsou však jedinečné - ty jsou chráněny podle § 2, odst. 2 AutZ.
Nejběžnější softwarové licence
Shareware -produkty pod touto licencí jsou šířeny zdarma. Autor obvykle požaduje zaplacení malé částky až v případě, kdy se uživateli produkt líbí a běžně jej používá. Zaplacením této částky se stává registrovaným uživatelem, může dostávat aktualizace, případně je mu k dispozici on-line podpora.
Freeware -forma distribuce softwaru, která ponechává autorovi autorská práva, ale volně zpřístupňuje plně funkční software ostatním bez poplatků. Software nesmí být prodáván či šířen za úplatu nebo pozměňován, autor však může omezit způsob jeho použití.
Free software (open source) -licence je poskytována zdarma; autor programu navíc dává uživatelům možnost libovolně jej upravovat a vylepšovat.
Demo -program slouží pouze k předvedení schopností daného produktu, ne však k jeho plnému nasazení. Funkčnost produktu je obvykle omezena (ukládání, zobrazování). Bývá zvykem označovat funkčně omezenou verzi jako verzi Demo.
Trial verze -upozorňuje, že bezplatné užívání je možné pouze po dobu určitou. Po jejím uplynutí požaduje autor úhradu výměnou za poskytnutí plnohodnotné verze.
Public domain -uvedením této licence se autor vzdává kontroly nad publikovaným softwarem. S takovým programem je možno libovolně disponovat za předpokladu dodržení ustanovení Autorského zákona o autorství díla.