V posledních letech se v oblasti zbraní stále více profiluje nová skupina „hraček pro dospělé“, takzvané air softy. Tyto zbraně nalézají všestranné využití. Uplatňují se při bojových hrách mladíků, obohacují sbírky seriózních sběratelů a příznivců vojenské historie i současnosti a v neposlední řadě slouží jako vhodný doplněk při reálném výcviku zásahových týmů. Zjednodušeně řečeno, jedná se o „bezpečné vzduchovky“, tvarem a funkcí se co nejvíce přibližující svým vzorům ze světa ostrých zbraní. Jejich bezpečnost je přitom dána jednak redukovanou silou používaných pružin a jednak lehkým plastovým střelivem ráže BB 6 mm, kterému se lidově říká „kuličky“.
http://abasreport.cz/casopisy/2012-10-19-12-33-41/air-soft#sigProGalleria36775b5b33
Do světa se začal air soft šířit během druhé poloviny 80. let minulého století z Asie. Jeho kolébkou bylo konkrétně Japonsko, kde tyto zbraně začala jako první vyrábět společnost MARUZEN, existující mimochodem až do současnosti, ač úzce specializovaná na malopočetné sběratelské série modelů. Společnosti z Japonska (Maruzen, Marui, KSC, Tanaka…), Thaiwanu (ICS, STTi, UHC, HFC, KWC…) a Hong Kongu (Classic Army, G&P, STAR…) patří ostatně k předním výrobcům tohoto sortimentu dosud. Produkci air softových zbraní zastřešují však dnes i velké evropské společnosti, napojené vesměs na výrobce ostrých zbraní (například CyberGun). Pravým boomem air softu zůstává ovšem levné kopírování konstrukcí značkových výrobků v Číně.
Sortiment air softových zbraní je co do škály modelů opravdu široký, a proto není problémem opatřit si v takovém provedení prakticky jakoukoli zbraň, od oblíbené pistole či revolveru přes samopaly a útočné pušky až po kulomety. Z hlediska konstrukce lze air softové zbraně rozdělit do tří skupin. Dvě z nich, manuály a elektriky, využívají principu vzduchovek. Třetí pak principu větrovek, tedy uvolnění předem stlačeného plynu.
Nejjednodušší a cenově stále nejdostupnější (v relaci do 1 tisíce Kč) jsou zbraně natahované manuálně. V této kategorii se vyrábějí prakticky všechny typy, od malých pistolí až po dlouhé zbraně stylu M16 či AK-47. Uplatňují se především při „bezpečném válčení“ dětí pod dozorem, ale lze mezi nimi najít i zajímavé sběratelské kousky či silné sniperské pušky. V air soft manuálu nehledejte nic jiného než do tvaru ostré zbraně oblečenou vzduchovku. Střelec natáhne pohybem závěru či napínací páky zbraně před každou ránou píst do zadní polohy, při vracení nabije ze zásobníku kuličku a tu pak vystřelí. Pro každý další výstřel pak musí tento proces opakovat. Nicméně i manuály věrně napodobují své vzory a lze na nich najít mnoho realistických detailů (pojistky, záchyty závěrů, reálně tvarované zásobníky).
Do druhé skupiny, dle „bojové hodnoty“, jsou řazeny zbraně poháněné stlačeným plynem. Cenově se pohybují zhruba od 1 do 5 tisíc Kč, ač vybrané kusy mohou být i mnohem dražší. Doménou plynovek jsou především pistole, menší samopaly a sniperské pušky – takové, do nichž se nevejdou složité mechanismy elektrických air softových zbraní. Jako hnací plyn se v air softu používá nejčastěji Green Gas (plyn na bázi uhlovodíků), Forane (nehořlavý plyn, dnes v jiných odvětvích nahrazující freony) nebo CO2. Médiem pohánějícím projektil je tedy uvolněný stlačený plyn. Princip air softové „plynovky“ si lze zjednodušeně představit tak, že předem natažený úderník dopadne na plošku ventilu, který stiskne, čímž se z nádržky uvolní potřebné množství plynu a to pak vystřelí kuličku ven z hlavně. „Plynovky“ dělíme do dvou kategorií – na klasické a na blow back zbraně. U klasických nedochází k pohybu závěru při střelbě, a tedy ani k automatickému nabití další kuličky, zatímco blow back zbraně jsou konstrukčně náročnější a umožňují jednak automatické nabíjení a jednak věrně imitují chování ostrých zbraní při střelbě (pohyb závěru a částečně i zpětný ráz). Nádržka s plynem bývá umístěna zpravidla v zásobníku za kuličkami, jen výjimečně se lze setkat s plynovými nádržkami přímo v těle zbraní. Systém pohonu stlačeným plynem umožňuje střelci vypálit více ran v kratším časovém úseku, než je tomu u zbraní natahovaných manuálně. Na druhé straně však přibývají u zbraní poháněných stlačeným plynem problémy s opotřebením těsnění a výdaje za hnací plyn. Dalším omezením je jejich „zamrzání“, tedy nižší účinnost v chladném prostředí, kdy klesá expanzní síla plynu. Co do realističnosti jsou však právě plynové pistole pro výcvik krátkými zbraněmi vyzbrojených osob nejvhodnější.
Třetí skupinou z hlediska konstrukce jsou zbraně poháněné elektricky. Právě ty dnes patří s ohledem na střelbu dávkou při hře k nejpoužívanějším, současně jsou však z dosud popisovaných kategorií nejnákladnější. Jejich cena se pohybuje řádově v rozmezí od 4 do 20 tisíc Kč, v tomto smyslu tedy jistě nepatří do kategorie zbraní dostupných každému zájemci. V průměru lze jeden plně vybavený komplet (tj. zbraň, 2x zásobník, 2x akumulátorovou sadu a nabíječku) pořídit za 10 tisíc Kč. „Elektriky“ se prosadily zejména v podobě větších zbraní (kulometů, útočných pušek, samopalů), ale s postupující miniaturizací součástek se sporadicky objevují již i jako pistole. Air softová „elektrika“ je vlastně elektricky natahovaná vzduchovka. Energie je tedy vystřelenému projektilu dodávána stlačením vzduchu pístem ve válci, obdobně jako u zbraní manuálních. Píst se však v tomto případě nenatahuje manuálně, ale prostřednictvím elektromotorku, speciální převodovkou složenou z ozubených kol a pístu. Elektrická energie potřebná k pohonu zbraně je uchovávána v NiCd či NiMH akumulátoru (jedno nabití stačí dle kapacity na 600 a více ran), nejčastěji uloženého uvnitř pažby či v předpažbí zbraně. Mechanismus využívá stejnosměrného proudu, nejčastěji o napětí 8,4 V. Srdce elektricky poháněné zbraně, v němž jsou uloženy veškeré její „vnitřnosti“ (vzduchotechnika – válec a píst, výše jmenovaná převodovka a spoušťové kontakty, nahrazující spoušťový mechanismus u ostré zbraně), se nazývá mechabox. Blok kontaktů pracuje mechanicky ve dvojím režimu – pro jednotlivé výstřely, nebo v plně automatickém. Při přepnutí přepínače režimu střelby na jednotlivé výstřely dojde po zmáčknutí spouště k natažení pístu, výstřelu a automatickému rozpojení kontaktů; další výstřel nastane až po opětovném stisknutí spouště. Při automatickém režimu střelby jsou kontakty propojeny po dobu držení stisknuté spouště, bez ohledu na počet vystřelených ran či schopnost zásobníku dodávat další projektily. Teoretická kadence takové zbraně je řádově 700 ran za minutu. Motorek bývá umístěn mimo mechabox zbraně a jeho výkon ovlivňuje především rychlost střelby v dávce.
Do převážné většiny air softových zbraní je dnes montován Hop-up systém. Zjednodušeně řečeno spočívá jeho princip ve vtlačování gumového výčnělku do zářezu ve vrchní části hlavně. Vystřelený projektil se o něj zarazí a při jeho překonání (podtočí se pod ním) je mu udělena rotace. Rotaci, jakési koulení se směrem zpět, si projektil zachová i při dalším pohybu po výstřelu. Díky tomu je okolní vzduch tlačen (podobně jako u křídla letadla) pod kuličku, čímž vyrovnává po část dráhy letu gravitační zrychlení a napřimuje balistickou křivku. Lehké air softové kuličky střílené z volných hlavní bez drážkování mohou takto doletět dál, než odpovídá balistickým zákonům. Hloubku vsunutí gumového výčnělku do hlavně si může uživatel u silnějších zbraní obvykle regulovat a vyrovnávat tak vliv okolní teploty a vlhkosti.
Neméně důležité jako zbraně je i střelivo. Ve všech druzích air softových zbraní se používají plastové projektily s minerálními příměsemi pro zvýšení hmotnosti. Užívají se nejvíce kuličky o váhách 0,12 g, 0,20 g a 0,25 g. S ohledem na nízkou hmotnost mají plastové kuličky obecně velmi špatné balistické vlastnosti (nepřesnost, krátký dostřel, náchylnost ke snesení bočním větrem), jež jsou ovšem nutnou daní za jejich bezpečnost. Cena 1 kilogramu kuliček (v případě jejich váhy 0,20 g to představuje 5 000 střel) je řádově 300,- Kč. Vzhledem k malému rozměru nelze v této ráži vyrábět dostatečně pevné barvicí projektily jako pro paintball, zato se však velmi oblíbenými staly kuličky z fluorescenčních materiálů, které ve spojení s nasvětlovacími tlumiči vytvářejí při střelbě v noci efekt podobný jako trasující munice.
Přestože základním úmyslem konstruktérů air softových zbraní je sestavit zbraň i projektil tak, aby ani při zásahu z bezprostřední blízkosti nedošlo k ohrožení zdraví zasažené osoby, jisté riziko stále představují, zejména při zásahu oka. Proto jsou uživatelé těchto zbraní povinni dodržovat stejná bezpečnostní opatření jako střelci ze zbraní „skutečných“. Především musejí používat ochranné brýle a při střelbě ze silnějších zbraní pokud možno i celoobličejovou masku.
Text a foto Ing. Jan Šulc
majitel společnosti BOHEMIA AIR SOFT
Air softové zbraně jsou určeny k prodeji pouze osobám starším 18 let. Podle platného zákona o zbraních a střelivu jsou v ČR stejně jako v převážné většině dalších zemí EU vnímány coby regulérní zbraně kategorie „D“. Air softové zbraně je zakázáno nosit viditelně, užívat na místech volně přístupných veřejnosti a manipulovat s nimi pod vlivem alkoholu či jiných omamných látek. Postihy za nedodržení litery zákona mohou být v případě air softových zbraní obdobně tvrdé jako v případě zbraní „skutečných“.