(jk) Zasažení lidského těla střelou vyvolává dva hlavní účinky – psychologický a fyzický. Psychologický faktor má mimořádnou důležitost a může mít rozhodující vliv na vnímání účinku střelby zasaženým. Z fyzického hlediska může zasažení lidského těla střelou zapříčinit mechanické poškození organismu a následný traumatický šok.
Psychologické a psychosomatické reakce bývají často příčinou kolapsu protivníka. Z Marshallových studií (americký balistik Evan Marshall) vyplývá, že 50 % lidí zasažených do jakékoli části těla přestává okamžitě bojovat, ačkoli jim zranění fyzicky nebrání v boji pokračovat. V tomto případě se jedná čistě o psychickou reakci. Ovšem na druhé straně mohou lidé velmi účinně potlačovat strach i bolestivé podněty, a na zranění dokonce ani nereagovat. Především pak vlivem odhodlání, vzteku či pudu sebezáchovy. Jedním z činitelů, který může takto zásadně ovlivnit psychickou reakci zasaženého, je vysoká hladina adrenalinu v krvi.
Z fyzického hlediska může střela v organismu způsobit několik možných účinků, především účinek průbojný, trhavý a tříštivý, dále pak střepinový a účinek tzv. sekundárních střel.
Schopnost střely pronikat překážkou je dána její schopností vykonat práci, tedy energií, kterou má při dopadu na cíl. Protože energie je odvozována od hmotnosti a dopadové rychlosti střely, bude mít větší průbojnost střela s větší rychlostí a větší hmotností. Průbojný účinek lze také zvýšit různými konstrukčními úpravami střely, například použitím kompaktního jádra střely nebo tvrdšího pláště, ztěžujícího deformaci. Podstata ranivého účinku při průbojném působení střely spočívá v tom, že jsou při něm nevratně poškozeny nebo zničeny pouze ty části organismu, které leží přímo v dráze střely nebo s ní bezprostředně souvisejí.
Jestliže síla působící na okolní tkáně, popřípadě orgány, dosáhne meze jejich pevnosti, dochází v nich k nevratným změnám. Počnou se trhat nebo drtit a v této souvislosti se hovoří o trhavém (při zásahu měkké tkáně) nebo tříštivém (při zásahu do kosti) účinku. Trhavý a tříštivý účinek se zvlášť výrazně projevuje v tkáních bohatých na tekutiny (mozek a srdce) nebo v dlouhých kostech. Zde dochází při zásahu k rozptýlení poměrně velkého množství úlomků i v relativně vzdáleném okolí.
Střepinový účinek vzniká nejčastěji při rozpadu střely na segmenty. K tomu obvykle dochází při nárazu střely na kovové části oblečení (zipy, cvočky, knoflíky, přezky apod.). K nejméně častým patří účinek tzv. sekundárních střel, tedy segmentů střel či částí organismu, kterým střela udělí dostatečnou pohybovou energii a ty dále působí rovněž jako střely.
Následný traumatický šok je mechanickým zraněním vyvolaný stav prudké deprese všech životních pochodů v lidském organismu. Vzniká z prudkého podráždění nervové soustavy, jehož hlavní příčinou je šíření rázové vlny hydrodynamického pulsu při průchodu střely tkáněmi. Jinými slovy, vznikající tlak při pronikání střely se vyrovnává deformacemi okolních tkání. V okolí dráhy střely se tak vytváří dočasná dutina, která se v důsledku pružnosti tkání rozkmitá. Silné stlačování nervů a nervových kmenů se přenáší nervovou cestou do mozku, kde působí podráždění vedoucí prakticky k okamžité bezvládnosti. Vlivem podráždění centrální nervové soustavy je mimo jiné vyřazeno z činnosti také centrum rovnováhy.
Nejpříznačnějšími průvodními znaky traumatického šoku jsou poruchy krevního oběhu, tedy výrazný pokles krevního tlaku s následnými poruchami okysličovacích procesů. V těžších šokových stavech nastává smrt na základě nezvratných změn v buňkách ústřední nervové soustavy vlivem absence kyslíku. Součástí traumatického šoku je i hypovolemický šok, který vzniká téměř při každé větší ztrátě intravaskulárního objemu (v tomto případě krve). U dostatečně výkonných střel může nastat traumatický šok při zásahu do kterékoli části těla.
Každá střela, která zasáhne člověka, aniž by přímo narušila funkci životně důležitých orgánů, může mít ještě tzv. vzdálený účinek, v jehož důsledku dochází k vážným poruchám zdraví a ke smrti. Neobvyklé nejsou sepse, záněty ani tukové či jiné embolie. Praktické poznatky ukazují, že záleží zejména na tom, do jaké míry a v jaké lokalizaci byl ten který orgán poškozen. V mnoha případech nebyl smrtelný ani průstřel mozku, jindy způsobilo okamžitou smrt střelné poranění, přestože nebyl zasažen žádný životně důležitý orgán.