Bezpečné automobily

Pancéřované auto, neprůstřelné auto, pancéřák – to jsou obecně užívaná pojmenování vozidel s balistickou odolností, která zná snad každý. Málokdo se setká s jiným „pancéřákem“ než s tím, kterým bezpečnostní agentury převážejí peníze a jiné cenné náklady. Faktem však je, že existují a stále širší uplatnění nabývají vozidla s diskrétní balistickou ochranou, tedy takovou, kdy se auto na první pohled ničím neodlišuje od vozidel běžného provozu, ale po technické stránce je velmi netradiční a zajímavé. Laik by si mohl myslet, že auto s balistickou ochranou vznikne pouhou instalací neprůstřelných skel do oken a připevněním neprůstřelných kovových plátů okolo kabiny pro osádku. Jejich konstrukce je však mnohem složitější a často disponují řadou systémů zvyšujících bezpečí, ale i komfort osádky vozidla.

• Diskrétně bezpečná auta Diskrétně bezpečná auta
• Diskrétně bezpečná auta Diskrétně bezpečná auta
• Diskrétně bezpečná auta Diskrétně bezpečná auta
•  

Vozidla poskytující skrytou balistickou ochranu se liší především v závislosti na podmínkách použití, podle účelu, pro jaký jsou určeny. Jiné nároky jsou kladeny na automobil kupříkladu pro představitele velké obchodní společnosti, který takový vůz používá (v Evropě) čistě z důvodů prevence, a jiné na vozidlo, které je součástí konvojů při přepravě například diplomatů v konfliktních oblastech (Irák, Afghánistán apod.). Klíčovým parametrem je samozřejmě úroveň poskytované ochrany, tedy třída balistické odolnosti. Ta je v Evropě uváděna nejčastěji podle evropského standardu EN1063 v rozmezí BR1 až BR7. U vozidel se běžně používají třídy BR4 a BR6, popřípadě BR7 (BR z anglického ballistic restistance – „balistická odolnost“), obecně označované zkráceně jako B4, B6, B7. Třída odolnosti B4 odolává krátkým střelným zbraním až do ráže .44 Magnum, B6 dlouhým zbraním (puškám, samopalům, kulometům) až do ráže 7,62x51 a třída B7 je odolná rovněž vůči dlouhým zbraním do ráže 7,62x51, ale oproti třídě B6 odolá i průbojným střelám s ocelovým jádrem.

Začněme však samotným „pancé-řováním“. Materiál pro pancéřování neprůhledných ploch se liší podle jednotlivých výrobců a především podle požadované třídy odolnosti. Nejběžněji používané ocelové pancíře lze úspěšně používat u třídy odolnosti B4, u tříd B6 a především B7 je však použití jednoduchého ocelového pancíře technicky nemožné. Zatímco střely z pistolí a revolverů spolehlivě zastaví 4mm silný plech z nízkolegované oceli s vysokou mezí pevnosti, průbojná střela z kulometu ráže 7,62 bez problémů projde i 8 mm silným ocelovým plátem. Nejlevnější variantou pancéřování jsou tzv. duální nebo gradované pancíře.

Duální pancíř je složen ze dvou ocelových desek s různými vlastnostmi. Vrchní (dopadová) deska je z materiálu o vysoké tvrdosti, která dobře rozkládá střelu, ale sama o sobě je značně křehká a hrozí u ní praskání a lámání. Proto je doplněna o spodní vrstvu, která se vyznačuje vysokou houževnatostí a pohlcuje co největší množství energie vyvíjené na vrchní vrstvu. Gradovaný pancíř se skládá z více než dvou vrstev a oproti jednoduchému ocelovému plátu může být až o 40 % tenčí při zachování stejné balistické odolnosti. I přes výše uvedené údaje bývají čistě ocelové pancíře pro třídy balistické odolnosti B6 a B7 velmi těžké a pro použití v některých vozidlech nevhodné. Proto se nejčastěji používají pancíře kombinované, využívající kombinace ocelí a keramických materiálů, kde je dopadová plocha vyrobena z keramického materiálu a spodní vrstva z gradovaného ocelového pancíře. Dále se používají kombinace ocelí a aramidu, nebo pancíře ze slitin hliníku. Jedná se o speciální slitiny hliníku, zinku a hořčíku, které bývají často kombinovány rovněž s kompozitními materiály. Pancéřování z těchto materiálů je výrazně lehčí než ocelové, ale také výrazně dražší. To platí dvojnásob o slitinách titanu. Ty vykazují velmi dobré vlastnosti balistické odolnosti při nízké hmotnosti, ale jejich extrémní cena je zatím staví spíše do roviny experimentů.

Průhledné plochy, tedy okna vozidla, se vyrábějí buď z vrstveného skla, kde je několik vrstev skla, mezi něž jsou umístěny vysoce odolné a elastické polyvinylbutyralové (PVB) folie a následně je celý „sendvič“ slisován speciální technologií. Při dopadu střely na takto vzniklé vrstvené sklo dochází k destrukci svrchních vrstev skla, nikoli však PVB folií. Nevýhodou vrstvených skel je jejich vysoká hmotnost, výhodou relativně nízká cena. Další možností jsou skla polykarbonátová, známá pod obchodním názvem Lexgard. Vrstvená polykarbonátová skla mohou být až dvakrát lehčí a o třetinu tenčí než běžná vrstvená skla při zachování stejné balistické odolnosti. Zároveň vykazují výrazně menší přenos zvuku a zaručují tak osádce vozu větší akustickou pohodu. Nejčastější je kombinace obou variant, kdy vnější vrstvu tvoří sklo a vnitřní vrstvu polykarbonát. Výhodou jsou lepší optické vlastnosti takto vzniklého skla a odolnost proti poškrábání. Ještě lepší optické vlastnosti vykazuje průmyslově vyráběný safír, který má také mnohonásobně vyšší odolnost vůči tlaku než obyčejné sklo. Při zvláštních požadavcích na odolnost skla proti tlakové vlně při výbuchu se používají skla kombinující vrchní vrstvy ze skla nebo safíru a spodní vrstvy z polykarbonátu, kde mezi těmito vrstvami je vzduchová mezera. Otvory v horní a spodní části jednotlivých oken zajišťují odvod tlaku z mezery mezi vrstvami skel a rapidně tak snižují namáhání spodních vrstev oken.

Provedení samotného pancéřování se liší podle jednotlivých výrobců vozidel s balistickou odolností a samozřejmě také podle konstrukce konkrétního vozidla. „Opancéřovat“ lze prakticky jakékoli vozidlo, nejvhodnější jsou však terénní vozidla s podvozkovým žebřinovým rámem a samostatnou karoserií, a to z několika důvodů. Konstrukce podvozkových komponentů terénních vozidel je velmi robustní a zvýšení pohotovostní hmotnosti vozidla dodatečným pancéřováním nevyžaduje prakticky žádné zásahy do zavěšení kol a náprav apod. Pancéřování se téměř vždy negativně projeví na vnitřním prostoru vozidla, což u prostorných terénních vozů nemá za následek výrazné omezení komfortu osádky. Většina terénních vozů nemá prosklené plochy výrazně tvarovány a čelní okno má malý sklon. To je výhodou pro technologii výroby skel a především nedochází k výraznějšímu zhoršení optických vlastností skel. A v neposlední řadě je robustní terénní vůz vhodnější pro únik v případě krizových situací.

V každém případě znamená skrytá balistická ochrana zásah do konstrukce vozidla. Pancéřování se většinou aplikuje i na podlahu (ochrana proti výbuchům pod vozidlem nebo proti střelbě v případě převrácení vozidla). Dále na přepážku mezi motorem a kabinou pro osádku, na dveře, střechu a přepážku mezi kabinou a prostorem pro zavazadla. U vozidel s karoserií kombi nebo u terénních vozidel je možno instalovat mezi kabinu a prostor pro zavazadla balisticky odolnou přepážku nebo pancéřovat celý vnitřní prostor vozidla. To sice zvyšuje výslednou cenu i hmotnost vozidla, ale umožňuje volný přístup do zavazadlového prostoru přímo z kabiny jako u sériově vyráběného auta. To je k nezaplacení například v situaci, kdy se vozidlo stane nepojízdným, osádka jej musí opustit, přičemž v „kufru“ jsou umístěny prvky balistické ochrany jednotlivce (vesty, přilby), zbraně nebo například brašna s výbavou pro první pomoc. Balistickou ochranu musí dostat i sloupky střechy, které je většinou třeba také posílit vzhledem k vyšší hmotnosti střechy. Vyřešen musí být i vzájemný překryv dveří a jejich rámů tak, aby střela nemohla proniknout dovnitř vozidla mezerou mezi nimi. Některá vozidla jsou rovněž vybavena střílnami. Ty bývají v předních dveřích a jsou kryty klapkou ve výplni dveří, po jejímž odstranění může osádka vozu vést obrannou střelbu směrem ven. Zvnějšku vozidla nejsou střílny patrné, střelba je tedy vedena skrze vnější plech dveří. V poslední době výrobci balisticky odolných skel „koketují“ i s vývojem „jednosměrně průstřelných“ skel. Ta by osádce umožnila vést palbu zevnitř vozidla směrem ven skrze okna, která by však zároveň zachovala ochranu osádky. Proti průstřelu musí být chráněna také palivová nádrž a akumulátor. Všechny výše uvedené úpravy se samozřejmě radikálně projeví na výsledné hmotnosti vozidla. Při balistické odolnosti třídy B6 může nárůst pohotovostní hmotnosti činit 600–1 500 kg nebo i více, v závislosti na velikosti vozidla a použitých materiálech pancéřování. Zvýšená hmotnost vyžaduje samozřejmě řadu dalších úprav. Zesíleny musí být panty dveří. U vozidel se samonosnou karoserií a nezávislým zavěšením kol je zpravidla třeba posílit závěsy kol. Úpravě a posílení se nevyhne ani odpružení, často i brzdový systém, charakteristika motoru a převodovka.

Tím však odlišnosti oproti sériovému automobilu nekončí. Vyřešeno musí být například i spouštění bočních oken. Některá vozidla mají všechna boční skla pevná, bez možnosti jejich pohybu. Většina aut má však skla v předních dveřích pohyblivá alespoň o několik málo centimetrů, například pro podávání dokladů nebo dokumentů. Vzhledem ke tloušťce skla, která ve třídě B6 činí až 7 cm, a jeho hmotnosti, minimálně 25 kg, nelze posuv realizovat pomocí běžného spouštěcího mechanismu. Ten bývá nahrazen silnějšími servomotory nebo elektrohydraulickým systémem. Pneumatiky jsou standardně vybaveny vnitřní pevnou obručí systému „Run flat“, který umožňuje pokračovat v jízdě i po úplné ztrátě tlaku vzduchu v pneumatice.

Další výbava záleží na požadavcích zákazníka a především na účelech, pro které bude vůz využíván. Většinou se jedná o interkom umožňující komunikaci osádky s okolním světem nebo různé sirény a skrytá výstražná světla a stroboskopy. Ty slouží k upozornění na vozidlo v případě napadení nebo k začlenění se do kolony vozidel s právem přednosti v jízdě. Automobily, sloužící jako doprovodná vozidla v chráněných konvojích, jsou vybaveny pevnostními nárazníky z ocelových profilů, které umožňují prorážení bariér a zátarasů, aniž by při něm došlo k jejich výraznějšímu poškození. Z těchto důvodů nemají doprovodná vozidla ani airbagy, jejich aktivace, například při prorážení zátarasu, by byla nežádoucí. Zátarasy mohou být tvořeny například hořícími pneumatikami, které mohou při jejich překonávání uvíznout pod vozidlem. Pro tyto případy může být vozidlo vybaveno hasicím systémem, který v případě potřeby požár uhasí pomocí trysek umístěných na podvozku. Při průjezdu nepřátelsky naladěným davem zase přijdou vhod ostré ocelové hroty umístěné pod prahy na bocích vozidla. Ty případným útočníkům znemožní vozidlo uchopit a převrátit. Mezi další technické finesy některých bezpečných vozidel patří systém přetlakování kabiny. Při jeho aktivaci se uzavře přístup vzduchu zvenčí vozu a kabina se naplní čistým vzduchem nebo kyslíkem ze zásobníku v zavazadlovém prostoru. To osádce umožní po dobu několika minut dýchat v zamořeném prostředí, než se z něj vozidlu podaří uniknout.

Je zřejmé, že balistická ochrana může negativně ovlivnit jízdní vlastnosti vozidla. Z dynamického a mrštného sedanu se může díky „pancéřování“ stát líný a neohrabaný „mastodont“, který svým jízdním projevem připomíná spíše naložený náklaďák. Výrazně vyšší hmotnost proto vyžaduje nejen řidičské oprávnění pro řízení vozidel nad 3,5 tuny, ale také zvláštní řidičské schopnosti a výcvik.

Z výše uvedených faktů je víc než zřejmé, že pořízení takového diskrétně bezpečného automobilu vyžaduje především dostatečně tučné konto. Vozidlo s balistickou ochranou je možno si objednat přímo od některých automobilek. Audi, BMW, Mercedes, Range Rover nebo Volvo nabízejí několik modelů v různých třídách balistické odolnosti a s různou výbavou. Za ceny, které mohou být i více než trojnásobně vyšší než u běžných modelů, dostane zákazník špičkově zpracovaný a perfektně fungující automobil. Výrobci prémiových značek hledí nejen na bezpečí, ale i na estetiku a komfort. Proto se takové vozy neliší od běžných modelů ani v interiéru. Pro pancéřování jsou použity nejkvalitnější materiály a například oblá a výrazně šikmá čelní skla tak například nezkreslují výhled ven. Nižší hmotnost pancéřování, spolu s profesionálně upraveným podvozkem a brzdami zaručují přijatelné jízdní vlastnosti. Alternativou k nabídce automobilek jsou specializované firmy, které se zabývají úpravami běžných automobilů dodatečnou balistickou ochranou, jejichž ceny se pohybují v relacích 20 až 80 tisíc dolarů (bez ceny vozidla). Nás může těšit, že mezi ty úspěšné patří i česká společnost SVOS z Přelouče. Auta upravená v jejich dílnách naleznete prakticky po celém světě. Třeba i ve flotile vozidel OSN sloužících v pásmu Gazy.

Michal Moucha (text a foto)