(jk) Vojenský výcvikový prostor v Milovicích si mnozí pamětníci spojují především s vpádem armád Varšavské smlouvy na území našeho státu v noci na 21. srpna 1968. Ihned po překonání pokusu o odpor, na který se tenkrát zmohla 13. tanková divize v čele s plukovníkem Maškem, byl z Milovic zahájen odsun československé armády. Většina vojáků byla převelena na Slovensko a letectvo do Pardubic. Sověti do uvolněných prostor umístili velitelství Střední skupiny sovětských vojsk a postupně zde vybudovali na dané poměry dobře fungující sovětské městečko.
http://abasreport.cz/casopisy/04/vvp-milovice#sigProGalleria4a3d4be808
Historie zdejšího vojenského prostoru je však daleko barvitější a delší. Její počátky spadají do období o mnoho desítek let staršího, než je zmíněná neblaze proslulá událost. Samotnému jeho založení předcházelo několik zlomových událostí.
První souvisí již s prusko-rakouskou válkou v roce 1866, v níž o mnoho lépe vycvičená a vyzbrojená pruská armáda uštědřila Rakousku těžkou porážku. Po fatálním debaklu v bitvě u Sadové (nedaleko Hradce Králové) 3. července 1866 si vrchní vojenské velení v rakouské monarchii konečně uvědomilo, že smysluplný výcvik je do budoucna nutno vést v podmínkách, které budou co nejvíce simulovat situace ve válce reálné. Nejvyšší představitelé c. a k. říšského ministerstva války začali tedy hledat území pro zřízení nového vhodného vojenského cvičiště. Jak vyplývá z materiálů vojenského historika Aleše Kubeše, přicházelo v úvahu hned několik zajímavých regionů v Čechách – například v okolí Kosmonos, Pyšel, Libochovic, Slap či Lochovic. Vážněji se pak začalo jednat o území u Bílých Poličan, které vlastnila princezna z Croy. Protože se však majitelka nehodlala vzdát zámku a přilehlého parku, použitelná plocha se ukázala být nedostačující, nanejvýš pro cvičení v síle praporu. Pro pluk a ostré střelby dělostřelectva by bylo území příliš malé, navíc by bylo nutno stěhovat několik vesnic. Jednání o prodeji byla tedy bez úspěchu ukončena.
V březnu 1901 byla zahájena jednání o jiné lokalitě. Říšskému ministerstvu války ve Vídni nabídla ke koupi Privilligierte Ősterreichisches Länderbank území východně od No-vých Benátek, jež do té doby patřilo slavnému šlechtickému rodu Thun-Hohenstein. Po důsledné a rozsáhlé terénní rekognoskaci bylo konečně vydáno kladné rozhodnutí. Länderbank prodala 2 161 hektarů za výhodnou cenu 1 550 000 rakouských korun a po několika dalších jednáních se vojenskému eráru podařilo vykoupit rovněž vesnici Mladou (3 465 ha půdy) a postupně ji vysídlit. Zůstali zde vojákům k dispozici pouze farář, hostinský a hajný. V srpnu 1904 začaly do mladských lesů dopadat první ostré granáty a o čtyři roky později začalo přímé ostřelování obce.
Ve 20. a 30. letech byl zdejší vojenský výcvikový prostor hojně využíván československou armádou (několikrát zde byl na návštěvě i prezident Tomáš Garique Masaryk) a od roku 1935 sem byl dislokován Pluk útočné vozby 1 (PÚV 1).
Po obsazení českých zemí nacisty a vytvoření protektorátu (od března 1939 do konce války) byl prostor využíván jako výcvikový a zkušební terén jednotek Wehr-machtu. Mimo jiné zde cvičil své speciální oddíly před nasazením v severní Africe generál Rommel nebo se zde testovaly speciální úpravy vozidel, například Tauchpanzer III (ponorný tank na základě PzKpfw III, určený pro operaci Seelöwe). Na jaře 1945 sem byl přesunut 507. sPzAbt (schweres Panzer Abteilung – prapor těžkých tanků Tiger), bez techniky, zdecimovaný v bojích na západní frontě, jehož příslušníci se začátkem května snažili dosáhnout amerických pozic. Části z nich se to nepodařilo a upadli do obávaného sovětského zajetí. Z důvodu náletů sem byla počátkem roku 1945 přesunuta také konečná montáž stíhačů tanků Hetzer z pražské BMM (ČKD). Německá Luftwaffe vy-užívala samozřejmě i letiště na Božím Daru, kam byly koncem války umístěny některé letky bitevní eskadry SG2, jejíž stroje (většinou Focke-Wulfy FW-190 verzí F a G) tu byly později nalezeny opuštěné.
V letech 1945–1968 byl vojenský prostor opět využíván k výcviku československé armády. Těsně po válce tu byl zřízen sklad kořistní techniky, zanechané na našem území německými vojenskými oddíly. Některé zde umístěné stroje, například LT vz. 38 alias Pz. 38 (t) nebo Hetzery, byly po válce přijaty do výzbroje naší armády.
V srpnu 1968 byl prostor obsazen a do dubna 1991 využíván sovětskou armádou. Po jejím odchodu se stal „mrtvým“ územím. V současné době je již drtivá část vojenského újezdu vyčištěna od nevybuchlé munice a rozsáhlý terén je využíván k občasným akcím klubů vojenské historie, ozbrojených služeb a integrovaných záchranných systémů.