Čtyřnozí ochránci

Psi žijí ve společnosti lidí odpradávna. Postupně byli vyšlechtěni k různým účelům spojeným s ochranou majetku, jejich povahové rysy byly změněny, některé schopnosti zvýrazněny.  V řadě činností jsou do dnešních dnů nezastupitelnými pomocníky bezpečnostních sborů, při ochraně obyvatelstva.

• Čtyřnozí ochránci Čtyřnozí ochránci
• Čtyřnozí ochránci Čtyřnozí ochránci
• Čtyřnozí ochránci Čtyřnozí ochránci
•  

Historie využívání psů k ochraně obyvatelstva
S vývojem lidské společnosti se vyvíjely i možnosti využití psů. Od dob pravěku využívá člověk služeb psa především coby hlídače, ochránce stád, obránce, lovce, ale i jako nejvěrnějšího přítele. Domestikace psa začala na Středním východě přibližně před 10 000 až 35 000 let. Z divokého psa se stal postupem času pes domácí (canis familiaris), který všude člověka doprovází a je mu stále připraven pomoci.

Staří Římané využívali psy i pro válečné účely. Nezřídka je pak odívali do lehkého brnění opatřeného smrtícími hroty proti obrněným jezdcům a jsou zaznamenány i případy, kdy psi nosili na bojiště nádoby s hořící sírou a smolou. Nové způsoby boje ve středověku psa coby pomocníka válečníků z bojišť vytlačily a rozšířilo se spíše jeho využití pro účely lovecké a pastevecké.

Rozvoj kynologie je datován od počátku 19. století, kdy člověk začal psa využívat opět k bezpečnostním účelům, ke strážní službě a jako zpravodaje a nosiče. Koncem 19. století začal být pes využíván v pohraniční, četnické a policejní službě. První doložitelné zmínky o psu jako „pomocníku četníka“ jsou z roku 1897, kdy byl pes používán jako jeho doprovod. Jako policejní byl pes poprvé využit v roce 1900 v Gentu v Belgii, a to již i ke kriminalistickým účelům.

U nás byli zařazeni na zkoušku tři policejní psi v roce 1910, a to na stanice Ostrava, Karviná a Fryštát. V roce 1915 byl zřízen státní psinec v Písku.

Zde probíhaly kurzy jednak pro vůdce služebních psů a jednak pro jejich psy. V roce 1917 bylo doporučeno zařazovat policejní psy na stanice v místech křížení železničních tratí, vzhledem k možnosti rychlé přepravy psa na místo činu.

V první světové válce v letech 1914–1918 využívala psy k vojenským účelům především německá armáda. Byli zařazováni do služby strážní, hlídkové, sanitní, pátrací, zpravodajské a spojovací. V rámci spojovací služby přenášeli psi rozkazy a zprávy, a to až na vzdálenost 10 km, a také pomáhali při pokládání kabelů telefonního spojení. Mimo jiného pracovali též jako nosiči munice a jako tahouni. V rámci sanitní služby vyhledávali psi raněné a zahynulé vojáky. V neposlední řadě byli využíváni i ke stopování a pronásledování uprchlých osob.

Ve službách ozbrojených sborů
Dne 12. ledna 1922 byl Ministerstvem vnitra ČSR přijat zkušební řád pro výcvik policejních psů československého četnictva. K využívání psa pro různé služební účely byla určena plemena německý ovčák, erdelteriér, dobrman, rotvajler, boxer a knírač. Psy využívali vedle četníků též policejní úředníci, finanční stráž, orgány ochrany ČS státních drah – ozbrojená stráž ochrany železnic, a od roku 1936 rovněž stráž ochrany státu.

Za protektorátu se počet složek užívajících služební psy značně zredukoval. Armáda byla zrušena v roce 1939, finanční stráž následně v roce 1940. V roce 1939 převzalo instituci pro výcvik a využívání služebních psů četnictvo Protektorátu Čechy a Morava. Psi zůstali nadále u policie a ozbrojené stráže Česko-moravských drah a hojně je využívaly zejména německé vojenské i policejní složky. Pes byl nasazován k plnění dalších úkolů, jako bylo hledání nevybuchlých min, pomoc při odminování minových polí nebo hledání osob zasypaných po náletech. Nezřídka byli psi cvičeni k nošení protitankových min – byli vysíláni se sebevražedným nákladem mezi pásy tanku, kde mina při dotyku s korpusem tanku explodovala. V koncentračních táborech a během transportů využívala německá armáda psy mimo jiné k usmrcování zesláblých a pracovně již „nepoužitelných“ vězňů.

Po roce 1945 využívala obnovená československá armáda psy především ke strážní službě. Místo četnictva a státní i komunální policie byl založen Sbor národní bezpečnosti (dále jen SNB) a byla obnovena i finanční stráž. Její činnost byla znovu ukončena v roce 1949, kdy byla začleněna pod SNB. Obnovena byla i ozbrojená stráž ochrany železnic, nyní pod názvem Sbor ozbrojené ochrany železnic.

Po druhé světové válce začal být organizován výcvik vojenských psů především k hlídkové a strážní službě. Největšího uplatnění našli psi u ochrany státních hranic prováděné pohraniční stráží, která vznikla v roce 1948. Od roku 1955 byla pohraniční stráž začleněna pod armádu, dále pak pod vojska ministerstva vnitra, a to pod názvem vojsková ochrana státních hranic. Tato ozbrojená složka byla v roce 1990 reorganizována, kdy vznikla pohraniční policie. Nejprve jako složka federální a od roku 1993 jako pohraniční policie České republiky.

Sbor ozbrojené ochrany železnic využíval služební psy již od svého obnovení v roce 1945. Psi byli užíváni k doprovodům vlaků, ke kontrole odstavených vlakových souprav a objektů v rámci státních drah, k zajištění pořádku v prostorách nádraží a železničních stanic. Mimo jiné byli služební psi používáni i na pachové práce, především ke sledování pachové stopy pachatele. Sbor ozbrojené ochrany železnic existoval bez výraznějších změn až do roku 1993, kdy byl začleněn pod Policii ČR.

Služební psi jsou využíváni k pátrání po pachateli po pachové stopě zanechané pachatelem na místě činu, k vyhledávání pachatele podle pachové stopy věci nebo nástroje, ke ztotožnění dvou předmětů podle shodnosti pachů, ke ztotožnění osoby pachatele dle pachu zajištěného předmětu, k vyhledávání předmětů pachatelem odhozených nebo ztracených, k hledání vystřelených nábojnic, k pátracím akcím po pohřešovaných, k hlídkové a strážní službě, k provádění nástrah a zadržení pachatele, k eskortám zadržených pachatelů, k překonání odporu při zadržení, ke střežení objektů a střežených území k preventivnímu hlídkování.

Od 50. let využívaly služební psy také Ústavy nápravné výchovy a nápravně výchovná zařízení (věznice). Tyto instituce využívaly především obranné psy. Psi plnili zejména úkoly strážní a hlídkové služby ve střežených objektech, sloužili k zajišťování bezpečnosti pracovníků zařízení, při přepravě eskortovaných osob nebo při střežení vězňů v koridorech. Byli běžně využíváni na pachové práce a na pátrací akce; pes měl za úkol vyhledat uprchlého vězně a tohoto zadržet.

V 50.–60. letech byli psi cvičeni tak, že vězně, který se pokusil o útěk, nebo se mu podařilo uprchnout, měl pes poškodit na zdraví, a nebylo výjimkou ani cílené usmrcení vězně. V roce 1991 došlo k reorganizaci. Postupně zanikala nápravně výchovná zařízení a ústavy a vznikla vězeňská služba a justiční stráž. V 70. letech byla založena též ozbrojená stráž ochrany letišť, kde byli psi využíváni především na obranné práce. Koncem 90. let se využití rozšířilo i na speciální pachové práce, a to především k vyhledávání omamných látek a drog. Po roce 1990 přešla ozbrojená stráž ochrany letišť pod letištní správu a ostraha letiště začala být vykonávána civilními zaměstnanci. Psi zde již nejsou dále využíváni.

Okolo roku 1971 vznikla celní služba jako ozbrojená složka. Celní služba využívala služební psy nejprve jako obranné a pátrací, dále pak i k vyhledávání osob nelegálně překračujících státní hranice a osob ukrývajících se v dopravních prostředcích. Po vzniku nové speciální pachové metody na vyhledávání drog a omamných látek jsou od roku 1987 služební psi používáni především k vyhledávání těchto látek u osob a zavazadel, v dopravních prostředcích, v nákladovém prostoru a v převáženém zboží.

Pes a civilní ochrana
Vedle ozbrojených složek využívala psy i celá řada státních i národních podniků jakožto psů strážních a hlídacích, a to především při ostraze objektů. Úkoly závodních stráží po roce 1990 převzaly soukromé bezpečnostní agentury. V 50. letech vznikla organizace Svazarm (Svaz pro spolupráci s armádou), která do svých řad začlenila i civilní zájemce o kynologii.

Svazarm se věnoval především sportovní kynologii a úzce spolupracoval s armádou. Psi, kteří složili příslušné zkoušky, byli zařazeni do civilní ochrany státu. Jednalo se především o záchranné a lavinové psy. Lavinové psy využívala převážně horská služba. Od civilních cvičitelů byli vhodní psi vykupováni pro potřeby armády, SNB i ostatních ozbrojených složek.

V současné době je u bezpečnostních složek nejvyužívanějším plemenem německý ovčák (90 %). Je tomu tak především proto, že se jedná o plemeno s všestranným využitím, nejsnáze cvičitelné a přizpůsobivé, oblíbené pro svou odvážnou, ochranářskou povahu a vynikající čichové schopnosti.

doc. Mgr. Ing. Radomír Ščurek, Ph.D.

Poznámka redakce
Článek „Využití psů při ochraně obyvatelstva“ byl se souhlasem autora redakčně upraven a na stránkách ABAS Reportu bude uveřejněn v několika pokračováních.