(jk) Osobám, které užívají k výkonu povolání střelnou zbraň, nadřízení ve většině případů kladou na srdce a na každém školení znovu a znovu připomínají, že nejrozumnější je se ozbrojeným střetům vyhýbat. A to i při přepadení člena osádky přenášejícího hotovost nebo při napadení peněžního transportu během nakládání a vykládání (při tzv. chodníkovém riziku).
Použít zbraň k nutné obraně (§ 29 trestního zákona) nelze samozřejmě vždy a všude, zejména ne v místech, kde se to hemží lidmi. Tedy v halách peněžních ústavů, na frekventovaných ulicích při přepadení členů osádky transportního vozidla přepravujícího hotovost (ceninu) a podobně. Její použití by mohlo mít při náhodném zranění, či dokonce usmrcení nezúčastněné osoby neblahé trestněprávní následky pro osobu střelnou zbraní se bránící. Každý takový případ vyvolá navíc obrovský zájem médií, a tím pádem mnoho nepříjemností pro jejího zaměstnavatele. Pokud jsou však příslušná školení vedena pouze v tomto duchu, je více než pravděpodobné, že pokud ke střelbě skutečně dojde, oběťmi ublížení na zdraví či usmrcení se stávají ve většině případů nepřipravení obránci.
Abychom byli na eventualitu ozbrojeného napadení lépe připraveni, je nutno se neustále cvičit nejenom v teorii, ale i ve správném používání střelné zbraně.
Pracovník přepravy hotovosti a cenin je oprávněn použít střelnou zbraň ve smyslu výše uvedeného paragrafového znění a v souladu s ustanovením § 32 TZ o oprávněném použití zbraně („trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem“). Tedy nejen v případech, kdy pachatel na přepravní vozidlo či jeho osádku již střílí, ale i tehdy, kdy osádce zbraní pouze vyhrožuje. A není přitom rozhodující, zda se jedná o zbraň skutečnou nebo atrapu. Osádka se může střelbou bránit dokonce i v případě, že pachatelé provedou zjevné zablokování přepravního vozidla zepředu i zezadu pomocí jiných vozidel. Střelnou zbraň mohou členové osádky přepravního vozidla použít i v okamžiku, kdy po jeho zablokování vyskakují maskovaní pachatelé (v maskách, kuklách) ze svého vozidla. Nemusí tedy čekat s obranou, až útočník udeří (např. vystřelí) jako první, a nemusí dát přednost útěku nebo přivolání orgánů zajišťujících bezpečnost. Jinými slovy – bránit se ve smyslu nutné obrany znamená bránit se, když útok přímo hrozí, respektive má nastat v nejbližším okamžiku. Pro splnění zákonných podmínek není tedy nutno čekat, až bude útok proveden, neboť poté by již mohlo být pro nutnou obranu pozdě.
Neustále je přitom nutno mít na paměti, že i pracovník soukromé bezpečnostní služby má právo použít zbraň jen jako každý jiný občan, a to pouze v rámci nutné obrany podle § 29 trestního zákona.
V každém případě je nutná obrana vždy zaměřená na útočníka, tedy toho, kdo nebezpečí úmyslně vyvolal. Jinak řečeno, útočník nese veškeré následky, které svým jednáním vyvolal.
Nutná obrana však nesmí být zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Vybočením (excesem) z mezí nutné obrany by například bylo, kdyby obránce střílel po pachateli v době, kdy již bezprostřední nebezpečí pominulo. Například, když už se vzdaluje z místa činu, ať již s odcizenou zásilkou, nebo bez ní. V tomto případě by se už o nutnou obranu nejednalo. Pokud však pachatelé s kořistí utíkají nebo odjíždějí a po osádce, která je pronásleduje, střílejí, útok trvá a opětování střelby je považováno za nutnou obranu.