Právo na ochranu osobnosti je zaručeno každému, přičemž osobností se zde rozumí především, nikoli ale výlučně, život a zdraví, osobní a občanská čest, lidská důstojnost, soukromí, rodinný život, jméno, dobrá pověst a projevy osobní povahy. Toto právo je zaručeno již na ústavní úrovni Listinou základních práv a svobod. Kromě všeobecné ochrany prostřednictvím občanského zákoníku (§ 11 zákona č. 40/1964 Sb., ObčZ), jde například o zákon o ochraně osobních údajů (§ 1 zákona č. 101/2000 Sb.), trestní zákoník (např. § 180 nebo § 184 zákona č. 40/2009 Sb.), zákoník práce (§ 316 odst. 2, 3 a 4 zákona č. 262/2006 Sb.) nebo o tiskový zákon (§ 10 zákona č. 46/2000 Sb.) a další. Jde ale o právo relativní, které se může dostat do kolize s jiným právem, například s právem na informace. V takovém případě bude vždy na soudu, kterému z dotčených práv dá v daném kontextu přednost. Žalobu na ochranu osobnosti projednávají v prvním stupni krajské soudy.
Existuje mnoho atributů, které tvoří rozdíl mezi fyzickou a právnickou osobou. V legislativním pojetí jsou tyto rozdíly typů osob v právním smyslu vyjádřeny komplexní ochranou osobnosti fyzické osoby na straně jedné a na druhé straně dílčí ochranou některých hodnot odvozených od osobnostních práv fyzické osoby u osoby právnické (v občanském zákoníku jde zejména o ochranu názvu a ochranu proti neoprávněnému zásahu do dobré pověsti právnické osoby podle § 19 b, odst. 2, 3).
Ochrana osobnosti u fyzické osoby
Pokud dojde k neoprávněnému zásahu do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby, může se tato soudně domáhat, aby
bylo upuštěno od těchto neoprávněných zásahů,
byly odstraněny jejich následky a
bylo jí dáno přiměřené zadostiučinění.
Zadostiučinění se poskytuje zásadně ve formě veřejné omluvy (tzv. morální satisfakce). Teprve v případě, pokud by pouhá omluva vzhledem k závažnosti zásahu nestačila, může fyzická navíc požadovat i finanční kompenzaci (§ 13 ObčZ). Zákonná ochrana ale neplatí vždy. Pokud jde o určité projevy osobní povahy, může převážit veřejný zájem na jejich užití i bez souhlasu dotčené osoby. Je tomu tak v případě písemností osobní povahy, podobizen, obrazových snímků nebo obrazových a zvukových záznamů k úředním účelům (tzv. úřední licence), nebo v případě jen podobizen, obrazových snímků nebo obrazových a zvukových záznamů, pokud to není v rozporu s oprávněnými zájmy dotčené osoby, pro vědecké účely (tzv. vědecká licence), umělecké účely (tzv. umělecká licence) a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství (tzv. zpravodajská licence).
Ochrana osobnosti u právnické osoby
Kromě fyzických osob mají určitou ochranu i osoby právnické, konkrétně jde o ochranu jejich názvu a dobré pověsti. V případě neoprávněného užívání názvu či zásahu do této pověsti se také mohou domáhat zdržení se užívání či zásahu, odstranění následků a přiměřeného zadostiučinění (§ 19 b, odst. 2 a 3 ObčZ). Právo na ochranu dobré pověsti právnické osoby je právem osobním a ze své přirozené povahy není možno jej jednoznačně ocenit penězi. Soudy tedy při posuzování případů, kdy je požadována náprava neoprávněného zásahu do dobré pověsti právnické osoby musí vycházet z hodnotících hledisek, upravených hmotným právem. Dobrá pověst je zásadním aspektem pro ekonomický úspěch každé společnosti. Její narušení může mít nedozírné následky. Ztráta důvěryhodnosti ve služby, výrobky, kvalitu, odbornost nebo jiné složky, které tvoří dobrou pověst právnické osoby, může způsobit značné finanční ztráty, popř. narušení obchodních vztahů s dalšími obchodními partnery. V lidských vztazích se důvěra buduje po dlouhou dobu, avšak její ztráta je otázkou několika okamžiků.
V českém právním řádu ovšem existují i důvody, které mohou za zákony vymezených podmínek vyloučit neoprávněnost zásahu do dobré pověsti právnické osoby. A to zejména v případě, kdy právnická osoba předem svolila mlčky či výslovně k zásahu do tohoto svého práva, zásah je výslovně zákonem dovolen (zákonná licence podle trestního řádu), k zásahu do dobré pověsti došlo v souvislosti s výkonem jiného subjektivního práva stanoveného zákonem (výkon práva kritiky podle Listiny základních práv a svobod), svépomoci, při odvracení škody, nebo v případech, kdy k takovému zásahu došlo při plnění úkonů stanovených okolnostmi vylučující protiprávnost činu (nutná obrana, krajní nouze). Posuzování těchto případů je ovšem velice citlivé a je nutno postupovat u každého z nich tak obezřetně, aby nedocházelo k excesům. Výkon jednoho práva nesmí být neodůvodněně upřednostněn před druhým.
Neoprávněné použití názvu
Dobrá pověst právnické osoby má úzký vztah k názvu právnické osoby a dalším symbolům, jako například ochranná známka či logo společnosti. Neoprávněné použití názvu právnické osoby může mít několik podob. Nejčastější případy jsou napodobenina názvu, případně použití části tohoto názvu, jenž charakterizuje dané obchodní jméno právnické osoby. Možnost uložení sankce přiměřeného zadostiučinění vychází zejména z ustanovení § 19 b, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), které stanoví, že při neoprávněném použití názvu právnické osoby je možné se domáhat u soudu, aby se neoprávněný uživatel zdržel jeho užívání a odstranil závadný stav; je možné se též domáhat přiměřeného zadostiučinění, které může být požadováno i v penězích, přičemž odst. 3 téhož ustanovení pak stanoví, že odstavec 2 platí přiměřeně i pro neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby. Nekalá hospodářská soutěž Dojde-li k neoprávněným zásahům vůči dobré pověsti právnické osoby v rámci hospodářské soutěže mezi soutěžiteli, nabízí se ochrana dle ustanovení o nekalé soutěži. Do nekalé soutěže dle obchodního zákoníku můžeme zařadit klamavou reklamu, klamavé označování zboží a služeb, vyvolání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti, podplácení, zlehčování a srovnávací reklamu. V rámci tématu dobré pověsti právnické osoby se bude velmi často jednat o parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele. Právnická osoba, jejíž pověst byla uvedeným nekalosoutěžním jednáním dotčena, má možnost podle § 53 ObchZ se domáhat, aby se rušitel tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále může požadovat přiměřené zadostiučinění i v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Pro posouzení, zda jednání je neoprávněným zásahem do dobré pověsti právnické osoby podle § 19 b, odst. 3 ObčZ, případně nekalosoutěžním jednáním podle § 44 odst. 1 ObchZ, je rozhodné zejména, zda k tomuto jednání došlo mezi soutěžiteli v rámci hospodářské soutěže. S ohledem na samotné jednání můžeme hovořit až o trestněprávní rovině (trestné činy „porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže“, „porušení práv k ochranné známce a jiným označením“ či „poškození cizích práv“).
Ochrana dobré pověsti právnické osoby je tedy obecně spojena s občanským zákoníkem, který taxativně upravuje žalobní nároky k ochraně narušených práv, a to zdržení se neoprávněných zásahů (zápůrčí žaloba), odstranění závadného stavu (restituční žaloba), přiměřené zadostiučinění, které může být požadováno morálně, peněžně či kombinací obou zadostiučinění.
Souvislost s mediálními zákony
Velice častým případem je stav, kdy v periodickém tisku vyjde nějaké sdělení, které se může dotýkat dobrého jména určité právnické osoby. Dotčená právnická osoba se pak může domáhat ochrany své dobré pověsti dle § 19 b občanského zákona, ovšem ve spojitosti s tiskovým zákonem (§ 10, odst. 1, zák. č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů). Tiskový zákon vymezuje další postup pro případ zásahu do dobré pověsti právnické osoby z pohledu periodického tisku. „Jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi. Vydavatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit“. Institut práva na odpověď předpokládá subjektivní pociťované poškození cti, důstojnosti nebo dobré pověsti dotčené osoby. Je pak na rozhodnutí vydavatele, jakým způsobem bude postupovat dále, a zdali tak předejde případnému řešení sporu soudní cestou. Obdobným způsobem lze postupovat i při zásahu do dobré pověsti právnické osoby ve spojitosti se zákonem o vysílání (rozhlasovým a televizním). Ze zákonné dikce vyplývá jednoznačně, že „…jestliže bylo v rozhlasovém nebo televizním vysílání uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na provozovateli vysílání uveřejnění odpovědi. Provozovatel vysílání je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit (§ 35, odst. 1, zák. č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů). Obdobně jako v případě tiskového zákona, je na provozovateli daného vysílání, jak bude postupovat dále a zdali předejde případnému řešení sporu soudní cestou.
Závěr
Ochrana dobré pověsti fyzické i právnické osoby reprezentuje rozsáhlou tématiku s obsáhlou judikaturou. Dojde-li k neoprávněnému zásahu proti dobré pověsti, je nejrozumnější variantou konzultovat možnosti a eventuální další postup s profesionálem z daného oboru práva. Ochrana ekonomických zájmů při podnikání má tak vysokou prioritu, že v případě neoprávněného zásahu do osobnostních práv je nutné obětovat pro jejich ochranu čas i peníze.
Jaromír Kyncl
Použitá literatura
FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V.: Občanský zákoník – komentář. Část I. Hlava II. Účastníci občanskoprávních vztahů. Oddíl první. Ochrana osobnosti
FOJTÍK, Ľ., ŠIMEK, M.: Základní možnosti ochrany dobrého jména právnických osob (www. elaw.cz)
POBUCKÝ, M.: 63963. Ochrana dobré pověsti právnické osoby (EPRAVO.CZ)
KINCL, M.: Ochrana dobré pověsti právnické osoby, DHK (Daňová hospodářská kartotéka), č. 23, s. 63, 2003
TROJAN, O.: Dobrá pověst právnické osoby (Advokátní kancelář HOLEC, ZUSKA & Partneři; www.holec-advokati.cz)