Zločiny Na Pražačce

(jk) Po vypuknutí otevřeného odboje proti okupantům dne 5. května 1945 se povstalcům na mnoha místech Prahy podařilo odzbrojit či alespoň dočasně izolovat některé německé jednotky. Na Žižkově se silným bodem odporu stala kasárna příslušníků jednotky „V. Sturmbann der SA – Standarte Feldherrnhalle“ pod velením Adolfa Horsta Zimmermanna, která byla od roku 1943 dislokována v objektu školy Na Pražačce (tehdy Praha XI, dnes Městská část Praha 3).

Mladí fanatičtí nacisté v hnědých uniformách s hákovými kříži na rukávech a v maskovacích pláštích začali terorizovat okolí hned po začátku povstání. Již 5. května 1945 zavlekli do kasáren na osm desítek rukojmích, z nichž některá – chycená se zbraněmi v rukou, ale i bez nich – mučili na dvoře a posléze zastřelili. Podle totálně nasazené servírky z důstojnické jídelny Drahomíry Matouškové odváželo odsud nákladní auto ve večerních hodinách prvního dne povstání asi 17 mrtvých. Během následujících dvou dnů vedla poměrně silná bojová činnost organizovaných povstaleckých skupin v okolí kasáren k řadě střetů, během nichž zahynulo nemálo Pražanů, včetně dětí, ale také příslušníků německých bojových jednotek. Uvnitř kasáren docházelo k tragickým dramatům, neboť mladí nacisté bez ohledu na celkovou situaci Třetí říše i nadále mučili a popravovali rukojmí, včetně zajatých policistů. Dne 7. května 1945 v ranních hodinách zastřelili dokonce štábního strážmistra Václava Bečváře, který do kasáren vstoupil s bílou vlajkou jako vyjednávač.

V průběhu dne posílilo jednotku SA sedm tanků, kterým se podařilo prorazit až ke škole, ale v dalším postupu Němcům nepomohlo ani nasazení zajatců z kasáren jako „živých“ štítů, zvláště když se mladému povstalci Čeňku Tetauerovi podařilo zničit jeden tank pancéřovou pěstí. Obrana však přinesla značné ztráty také v českých řadách. Ubité a zastřelené, včetně svých vlastních příslušníků, uložili nacisté do tří masových hrobů – do dvou cvičných zákopů na pláni za školou a do hromadného hrobu na zahradě. Celkový počet zavražděných dosáhl podle svědků asi čtyř desítek osob. Oběti posledních okamžiků války z této pražské čtvrti dodnes připomíná řada pamětních desek na žižkovských domech a také na dnešním Gymnáziu Na Pražačce. Teprve 8. května 1945 ve večerních hodinách, v důsledku podepsané kapitulace, opustila posádka SA kasárna, aby se u karlínských Hindenburgových kasáren připojila k dalším německým útvarům procházejícím Prahou směrem k postupující 3. americké armádě.

Dnes již asi nikdo nezjistí, kolik lidí zemřelo během květnových bojů v Praze a jejím okolí celkem. Všechny padlé se ani nepodařilo identifikovat. Historikové odhadují, že si Pražské povstání vyžádalo až 4 000 obětí v Praze a dvojnásobný počet mimo hlavní město. O život tehdy přišlo přes 1 500 českých vlastenců (včetně žen a dětí), asi 1 000 Němců, 692 vojáků Rudé armády a na 300 vlasovců, kteří přešli v posledních dnech na stranu českých povstalců a zaútočili na německé jednotky.

• Válečné zločiny na Pražačce Válečné zločiny na Pražačce
• Válečné zločiny na Pražačce Válečné zločiny na Pražačce
• Válečné zločiny na Pražačce Válečné zločiny na Pražačce
• Válečné zločiny na Pražačce Válečné zločiny na Pražačce
• Pražačka nebyla vybrána náhodou Pražačka nebyla vybrána náhodou
• Pražačka nebyla vybrána náhodou Pražačka nebyla vybrána náhodou
•  

Pražačka nebyla vybrána náhodou

(jk) Občané a návštěvníci hlavního města Prahy si letos připomněli atmosféru bojů Pražského povstání z května 1945 v rámci oslav výročí konce druhé světové války právě u Gymnázia Na Pražačce. Akce nazvaná „Barikáda 2010“, kterou uspořádaly Úřad MČ Praha 3, Vojenský historický ústav a Klub vojenské historie Gardekorps Praha, se konala na Žižkově 7. května od ranních až do večerních hodin. Tedy v den, kdy před 65 lety probíhaly v Praze nejkrutější boje posledního válečného roku.

Starostka Úřadu MČ Prahy 3, paní Milena Kozumplíková, při té příležitosti mimo jiné uvedla: „Pražačka nebyla vybrána náhodou. Chtěli jsme, aby se největší rekonstrukce válečných bojů druhé světové války na území města uskutečnila v místě, kde se odehrály ty nejdramatičtější. V místě, kde padli jak bojovníci z barikád, tak zcela nevinní civilisté.“ Fakta o událostech Na Pražačce vyšla najevo teprve nedávno, odhalil je a zveřejnil Ústav pro studium totalitních režimů. „O barikádách tady na Praze 3 se vědělo, ale o tragické události Na Pražačce informoval až ústav,“ konstatoval Jeroným Janíček z žižkovské radnice. „Nejsložitější bylo zajistit bezpečnost celé akce a mít povolenou tzv. veřejnou střelnici,“ hodnotil Martin Korbel, předseda Klubu vojenské historie Gardekorps. Obtížné bylo též dostat na místo těžkou mobilní dobovou techniku, např. německé stíhače tanků nebo polopásové transportéry.

O bezpečnost několika tisíc diváků se na celém území „bojiště“ staral specializovaný tým pracovníků společnosti ABAS IPS Management, jehož jednotliví členové jsou pro takovéto akce zvlášť vybírání a profesně připravováni. Vojenský historický ústav Praha se na akci podílel zapůjčením historické vojenské techniky, mluveným odborným slovem a ojedinělou výstavou fotografií z Pražského povstání. K dispozici byl také vojenský historik, který po celý den odpovídal na otázky diváků.

Již od rána se v okolí školy stavěly barikády. V 11 hodin dopoledne začal bohatý doprovodný program v areálu školy a přilehlém sportovním areálu. K jeho nejzajímavějším součástem patřily výstava dobových fotografií dokumentující povstání na Žižkově, zřízení dobového vojenského tábora, prezentace práce a techniky Hasičského záchranného sboru, městské policie i Policie České republiky, dětský koutek, dopravní hřiště a další.

Vlastní „boj“ začal s úderem jedné hodiny odpolední. „Prahu hájíme a uhájíme,“ zaznělo z reproduktorů dobové volání hlasatele Československého rozhlasu a vzduchem se začaly rozléhat zvuky výstřelů z ručnic i kulometů přibližně 150 členů klubu vojenské historie Gardekorps i dalších zájmových spolků, do „bojů“ se zapojila i dobová technika. Bojové scény byly předváděny naprosto věrohodně podle historických pramenů a reálně tak divákům přiblížily atmosféru posledních bojů nejtragičtějšího konfliktu v dějinách lidstva. Rekonstrukci dvou žižkovských bitev mohli všichni, kterým se do bezprostředních míst „bojiště“ nepodařilo dostat, sledovat i na velkoplošných obrazovkách umístěných nedaleko areálu školy.