Následující řádky budou možná mnohým připadat jako každoročně omílané fráze. Ale popřejme jim ve vlastním zájmu patřičnou pozornost. Vždyť sváteční dny posledních dnů kalendářního roku si jistě většina z nás přeje užít v bezpečí a pohodě rodinného zázemí. A přesto, jako každý rok, také letos mnohým z nás přidělává probíhající adventní čas nejednu vrásku. V neposlední řadě také těm, kteří se vypraví na nákupy vánočních radostí do přesvícených obchodů a u pokladen zjišťují, že nemají čím zaplatit. Prostě jim zmizela peněženka.
Kapsáři se u nás v posledních letech vypracovali na skutečné mistry. Obhlížejí si své potenciální oběti zpravidla skryti v anonymitě davu a číhají zkušeně na vhodný okamžik, kdy si nepozorovaně přivlastní něco, co jim nepatří. A jejich „úlovky“ bývají často nemalé.
Na osamělých místech, v tzv. viktimo-genních zónách, dnes už chytrý kapsář „pracuje“ jen málokdy. Uvědomuje si, že tam, kde se nekupí masy lidí, jejichž pozornost je rozptýlena pestrostí zboží v regálech či otupena ve frontách u pokladen – tam má případný objekt jeho „zájmu“ lepší rozhled a dává si i větší pozor. Proto se dnešní kapsář mnohem raději a obratněji pohybuje v chaosu a zmatku, na místech plných lidí, jako jsou prostředky hromadné dopravy, obchodní domy, eskalátory či restaurace. To je jeho prostředí, tam se cítí jako ryba ve vodě.
V Praze například tvoří kapesní krádeže až desetinu trestných činů, přičemž je třeba si uvědomit, že aby čin vůbec byl trestný, musí převýšit hodnota kradeného zboží 5 000 Kč. Je tedy jasné, že se nejedná o zanedbatelné částky. Jejich objasněnost je přitom velmi nízká, pohybuje se přibližně kolem dvou procent.
Kapsář si oběť většinou předem důkladně vytipuje. Snadnou kořistí se mu jeví zejména lidé roztěkaní, uspěchaní, věčně telefonující, roztržití a evidentně nevěnující patřičnou pozornost svým taškám, kabelkám, peněženkám nebo již nakoupeným dárkům. Samotný akt krádeže bývá bleskový, většinou předem nacvičený a hlavně nenápadný. Zahrnuje i varianty, jak nepozorovaně odvést pozornost potencionální oběti. Okradený člověk zjistí tuto skutečnost a ztrátu většinou až za delší dobu, a mnohdy teprve na zcela jiném místě, než kde k ní došlo. O vzhledu pachatele tak často nemá ani potuchy.
Ztráta peněz či nákupu přitom nemusí být jediným postihem za lidskou neopatrnost. Odcizené doklady, kreditní karty, klíče od bytu či od auta přinášejí s sebou další nepříjemnosti, jakými jsou ztráta času a vynaložení dalších prostředků při jejich výměně, nebezpečí možného zneužití k další trestné činnosti a mnoho jiných.
Zkusme tedy nevnímat osvětu a prevenci v tomto směru v novinách, rozhlase, televizi či ve varovných relacích v obchodních domech jako něco zbytečného, co se nás netýká, a v zájmu nezkalené radosti ze všeho, co vypjaté období odcházejícího roku přináší, zvyšme svou ostražitost. Bezpečnostní hlídky a ostraha v hypermarketech mají sice v tomto období „oči zvlášť na šťopkách“, ale není v jejich moci uhlídat vše.
PhDr. Alena Hasáková